Proč cestuji sama a jak jsem objevovala rakouská jezera

Cestování pro mě není jenom tím, že se projedu, proletím, propluji, poznám nějaké památky, okouknu, jak to kde mají, jak to tam vypadá, nakoupím nějaké dárečky pro rodinu, a pak se s ostatními podělím o své zážitky a dám fotky na sociální sítě. Samozřejmě to dělám a je to moc fajn, ale z cestování mám mnohem hlubší prožitek, který jde ke kořenům.

Cestování je pro mě totiž požehnáním, protože díky němu absolvuji cesty do svého nitra, které bych za běžného chodu v místě svého bydliště, nezažila. Ten pohyb s cestováním spojený, dá totiž do pohybu i mou mysl. Přijdu na jiné myšlenky, mám možnost mnohem víc vidět svůj život z nadhledu a zase si v něm uklidit. Potřebuje to jak moje psychika, tak tělo i moje duše a duch.

Cestuješ sama? Proč?

To je častá otázka, se kterou se denně setkávám. Ano, cestuji sama a ráda. :) Někdy také jenom s Carolyn, mou italskou chrticí.

Proč? Protože mě baví zažívat tu autenticitu dané země a genius loci o samotě a navíc sólo cestování vnímám jako klíč k sebepoznání. Je to často díky tomu, že chci mluvit jinými jazyky a spočinout v náručí dané země v plném svém vědomí bez přizpůsobování se ostatním. To by se mi v doprovodu nějaké další osoby, která navíc mluví česky, nepodařilo. Nechávám se unášet svou intuicí a navštěvuji místa, kde cítím, že mám být, abych si k něčemu novému přišla.

Ubytování nejčastěji nacházím přes Airbnb, přímo přes hostitele dané země, což mi dává možnost objevit lokalitu očima místních. Často mi také poví, kde jsou nejlepší místečka bez návalu turistů, co v daném místě ochutnat, kde je nejlepší restaurace, na co si dát pozor a co si nenechat ujít apod. Je to takový průvodce na živo. :) Kdysi jsem napsala článek o svých zkušenostech s tímto druhem cestování a můžete si ho přečíst zde >>

Tato dobrodružství jsou prostě něco, co mám jako bytost skutečně ráda, a proto si je dopřávám. Navíc to velice prospívá i mému partnerskému vztahu, protože se vždycky skvěle odreaguji, nabiju si baterku a jsem pak zase připravená s partnerem sdílet.

Je to čas, který věnuji pouze sama sobě. Objevuji v něm svoji sílu, vše si urovnávám a mám možnost přijít na nová řešení, případně dojít k novým rozhodnutím a uvědoměním. Každá cesta, kterou podniknu, má svůj důvod a hodně mě toho učí.

Cestování mě dělá šťastnou.

Jak jsem díky sólo cestování objevila kus sebe samé

Sama cestuji především proto, že můžu mluvit v jiných jazycích, než v češtině nebo slovenštině. To mě na tom baví ze všeho nejvíc. Dělá mi radost také to dobrodrůžo, když neznám daná místa a můžu je prozkoumávat. Jsem sice mírně nervózní z toho, jestli to zvládnu, ale pak na to přijdu a mám dobrý pocit sama ze sebe, že jsem to zvládla a také z toho, že jsem zase o kus dál rozšířila svoji komfortní zónu a jsem bohatší o další zkušenost.

Také mě na tom dělá šťastnou to, že poznávám nové lidi, jejich zvyky a kulturu, ochutnávám různá jídla a poznávám, jak kde lidé žijí. To vždycky úplně zářím a překypuji radostí, protože tohle mě, skutečně s kombinací mluvení v jiných jazycích, baví ze všeho nejvíc.

Ačkoliv ale cestuji sama, vím, že nikdy sama nejsem. Kolem mě je neustále mnoho lidí, kteří mi jsou ochotní se vším pomoci a vesmír mi je posílá na cestu v ten správný čas. A za to mu moc děkuji. Lidé na našich cestách jsou totiž našimi zrcadly a dávají nám možnost více pohlédnout do sebe samých.

Někdy může být i skutečným pokladem to, když nemáte WiFi, nebo vám nefunguje připojení. Mě se to už několikrát stalo. Zprvu jsem nadávala, ale pak to přijala a místo toho si třeba zameditovala, šla na krásnou procházku, napustila si příjemnou vanu a na chvíli vypla hlavu. Nedovedete si představit ten restart. :) Doporučuji.

Pobyt v přírodě nás vede zpátky k sobě.

Kam jsem vyrazila tentokrát?

Do Rakouska. :) K alpským jezerům jsem odjela jenom na pár dní, abych si vydechla po náročném pracovním období. Mé cílové destinace si vybírám tak, že si otevřu na Googlu mapu a koukám se, kde jsem ještě nebyla a kam bych ráda zamířila a poznala to tam. A tak mě tentokrát můj prst na mapě navedl k jezerům.

Úplně jsem v sobě zacítila potřebu zahledět se na tu nádhernou vodní plochu se záhořím na obzoru a vydechnout ze sebe všechno, co už pro mě není funkční a omezuje mě.

A tak se stalo…

Jezero Attersee mi svou krásou zcela učarovalo.

Ubytovaná jsem byla ve vesničce Sagerer, která byla od tohoto nádherného jezera vzdálená necelých 5 km. Před domem mi tekl potůček, který byl skutečným balzámem pro duši. Stačilo otevřít dveře na terasu a zaposlouchat se do těch libých zvuků. Hotová meditace. :)

Při pohledu z okna jsem se kochala rozlehlými loukami a kopci, kde se pásly kozy a občas jsem tam zahlédla nějakou srnečku. Zkrátka úplný ráj, kde bylo absolutní ticho (až na ten bublající potok). :)

Tuto vesničku včetně přilehlých kopců jsme prochodily první den. Zaujalo mě to, že zde měli hodně hus a slepiček, volně pobýhajících po zahradě. Pro mě, jako vegana, který má rád zvířata živá, a ne na talíři, to byl vskutku krásný zážitek a měla jsem z toho radost.

K jezeru jsem jezdila přes malebné malinké silničky uprostřed políček s výhledem na hory. Prvním (největším) jezerem s přilehlým městečkem, které jsem tu navštívila a zároveň úplné centrum, bylo Attersee am Attersee, kde se mi stala jedna příhoda při parkování.

Na cestách poznáš jen ty správné lidi

Automaty tady nebraly ani bankovky, ani karty, jenom mince v omezeném rozsahu, a tak jsem zamířila do nejbližší budovy si rozměnit. Seznámila jsem se tam s jedním pánem, se kterým jsem se dala do řeči a požádala ho, zda-li by mi rozměnil 20 eurovou bankovku na menší mince.

Ochotně hned šel se mnou k autu, kde měl peněženku a povídali jsme si. Na závěr mi dal 3 eura, abych si to parkovné koupila a ať vůbec neřeším rozměňování. Tím mě tedy hodně překvapil, to jsem nečekala. Peníze ode mě opravdu nechtěl, a tak jsem mu poděkovala a s pokorou tento jeho dárek přijala.

Často se mi na cestách stává, že poznávám lidi, kteří jsou milí, příjemní a ochotní mi se vším pomoci. Vždy se spolu dáme do řeči a vzájemně si uděláme hezčí den. Tudíž na otázku, kterou slýchám: „Ty se sama nebojíš?”, odpovídám: „Nebojím, věřím, že vždy potkám jenom ty správné lidi.”

Nádech, výdech, wow…

Když se tu procházíte a najednou se před vámi otevře čistoskvoucí modrá hladina a za ní vidíte hory, které sahají až k nebi, nezbývá vám, než v tichosti zírat a děkovat za to, že žijete a můžete takovou krásu vidět.

Život neměříme počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.

Tenhle pohled na Attersee mi dech vzal.

Poté jsem zamířila k dalšímu, malinko menšímu jezeru Mondsee, kde je stejnojmenné městečko. Tady se mi móóóc líbilo. Je tu krásné náměstíčko s kostelem, kde zrovna probíhal koncert žáčků umělecké školy, dále pak obchůdky a příjemná atmosféra.

Tato lokalita je velice nakloněná cyklistům, protože zde všude vedou stezky a dá se tak celé jezero kolem dokola objet, což musí být také krásný zážitek. Určitě se sem příště vrátím, s kolem. :)

Další mojí zastávkou byl Gmunden am See s přilehlým Traunsee, kde se nachází krásný Toskánský park se zámkem, na němž se pravidelně konají svatby a oslavy. Když jsme tam s Carolyn byly, tak tam zrovna jedna byla, ale nevěstu jsme neviděly. :)

Vyhlídka na zámek v Gmundem u jezera Traun

K zámku dojdete přes kolonádu vedoucí vedle krásného upraveného parčíku. U ní se dá také v klidu zaparkovat. Já jsem ale zaparkovala více nahoře ve městě.

Co se týče parkování, je dobré v tomto městečku vědět, že je mnohem výhodnější zaparkovat na parkovacích stáních po měste, než v podzemních garážích. Dvě hodiny stání vás v podzemní garáži vyjdou na 4 eura, zatímco na veřejných parkovacích stáních jsem kupovala za 2 eura dvě a půl hodiny.

Dokonce jsem tu narazila na jednu telefonní budku, kterou však stále lidé využívají. V zadní části zámku jsme pak objevily dvě srdíčka ze zámečků a na chvíli jsme se tu zastavily a užívaly si zámecké atmosféry.

Na zpáteční cestě jsem se ještě zastavily ve Schörfling am Attersee, městu v severní části jezera, kde jsme si prohlédly maličký přístav, prošly si město a okoukly zámek, který však byl zavřený. Poté jsme se přesunuly kousíček od městečka dál, kde jsme objevily nádhernou zatravněnou plážičku, odpočinuly si po náročném uchozeném dni a daly si nějakou svačinku.

Poslední zastávkou na mém pár denním putování bylo městečko St. Georgen im Attergau, přes které jsem jezdila do Sagereru a Seewalchen am Attersee. V St. Georgen im Attersee je jeden kostel s náměstíčkem, několik obchodů a restaurací a také ještě nádherný kostelík na vršku, ke kterému vedou kapličky s křížovou cestou.

Tady se mi vážně líbilo, protože tu byl nádherný výhled na Alpy a rostla tu mateřídouška, které jsem si trošku nasbírala na voňavý čajík.

Tak to byly střípky z toho, co jsem na této své cestě zažila. :) Těším se na vás zase příště, mějte se moc krásně.

Markéta Králová

Jsem podporovatelka a propojovatelka jazykomilců - těch, kteří se rozhodli poznat nějaký cizí jazyk, jazyková NLP koučka, mentorka.

Mojí úlohou je být průvodkyní na cestě poznávání jazyků, ukázat vám, jak se jazyky učí polygloti a provést vás jejich zážitkovým poznáním.

Jazyky propojuji s psychologií, NLP, osobním rozvojem a cestováním.

Miluji cestování, jazyky, hudbu, zpěv, spiritualitu a mým posláním je vést lidi k přirozenému a zážitkovému poznání skrze vlastní prožitky, zejména v jazycích. Naplňuje mě předávat to, co umím a znám.

Mou vášní je poznávání lidí, jejich příběhů a vím, že pro některé není vůbec lehké zvládat nároky dnešní společnosti a udržet s ní tempo.

A na základě toho vzniklo vzdělávací centrum SOLIS ORTUS, kde provádím samouky světem přirozeného poznávání jazyků a zároveň společně se svými lektory organizuji individuální, skupinkové a zážitkové kurzy cizích jazyků, doučování předmětů, výuky hry na hudební nástroje a zajišťuji překlady, korektury a tlumočení.

Jsem autorka jazykového diáře, elektronických knih, výukových videí a meditací, lektorka živých seminářů a workshopů.

Napsat mi můžete na email marketa@solisortus.cz

Připojte se k Hurá za poznáním na Facebooku >>

Načerpejte inspiraci na Instagramu >>

Inspirujte se na YouTube >>

Komentáře