Jak mi Marseille neučarovalo a našla jsem domov v provensálském Venelles

Tento text měl být původně pouhým příspěvkem na facebooku, ale rozepsala jsem se tak, že jsem z něho bleskurychle vyčarovala článek. :) O tom, že jsem si naplánovala dvouměsíční cestu na jih Francie a Itálie jsem vám psala právě v rámci svých příspěvků na Facebooku a Instagramu. Pokud jste je neviděli, můžete se na ně podívat. ;)

Plán byl takový, že budu cestovat sama společně se svou italskou chrticí Carolyn autem, nejprve na jih Francie, pak do Itálie. A tak se stalo. Do Marseille jsem dojela v pořádku. Ujela jsem 1600 km a cesta byla v pohodě. S Carolyn jsme ji jely dva dny. Každý den 800 km, cca 8 hodin jízdy. Jednu noc jsme přespaly v Lahru v Německu, kde to bylo velmi příjemné až na to, že jsme bydely u kostela a ten zvony odbíjel každých 15 minut. :)

Jak mi Marseille neučarovalo

Když jsem ale dorazila do Marseille na místo ubytování, byla jsem zhrozená. Avenue de Saint Louis je něco otřesného. Všude se válí na zemi nějaké odpadky, jsou tam vážně pochybní lidé a všechno působí zašle, špinavě a ošuntěle. Hlavně auta, která jsou téměř všechna nabouraná. Když jsem dorazila do domu, kde jsme s Carolyn měly mít pronajatý pokoj v bytě, úplně mi to vyrazilo dech a snad se mi chtělo vztekat a brečet zároveň.

Prvním šokem byly rozlámané úzké schody do dvou pater a při představě, že tam budu tahat všechny věci, mě polévalo horko pouhou myšlenkou. Dalším šokem byla majitelka, která neměla téměř žádné zuby, kouřila a nevábně voněla. Do bytu se téměř nedalo projít kvůli kleci s dvěma králíčky, kteří tam také neměli moc útulno a to velké teplo do toho, protože včera 30. 6. 2019 tu bylo 43 °C.

Životní lekce s bytem hrůzy a špíny

Nehorázně to v tom bytě smrdělo, všude se na podlaze válely nějaké drobky a lepilo to tak, že jsem si ani omylem nechtěla sundat boty, jelikož bych tam nejspíš zůstala stát. V koupelně byla na podlaze vylitá voda z pračky, plíseň v tlusté vrstvě ve sprchovém koutu, jestli mu však tak mohu říkat, pos***ý záchod, kolem něj nechutná špína, za ním hozená pet lahev a dusno takové, že se tam nedalo nadechnout.

V mém pokoji ani nebylo pořádně čisté ložní prádlo, když jsem odkryla přikrývku, našla jsem tam něčí ostříhané nehty a pod postelí se válely obaly od jídla. Elektrické zásuvky byly vylámané a fakt jsem se bála sáhnout na vypínač, nebo něco do těch zásuvek strčit, abych nedostala ránu elektrickým proudem.

Židle byly polité, nebo těžko říct čím byly opatlané a stůl? Z toho bych se fakt bála, že něco chytím. Navíc pod skříní lezly nějací brouci, které Carolyn vyčmuchala. V rozích místností byly poházené věci a krámy nejrůznějšího charakteru. Celkovému dojmu přidala na síle majitelka, která seděla před televizí v kuchyni s nějakou levnou kávou v hrnku a telefonem v ruce u ucha, do kterého francouzsky nadávala nějaké paní.

Při představě, že bych v tomhle „humusu” měla strávit byť jen jednu jedinou noc, se mi vážně obracel žaludek. Jenomže byl už večer a já to musela nějak zvládnout. Tak jsem paní požádala, aby mi postel převlíkla a udělala něco s podlahou. Mezitím jsem si nanosila nějaké věci skrz ty super prudké úzké schody a celá zpocená jsem to zvládla.

 

Když jsem přišla, měla jsem pocit, jako by tam ta paní vůbec nic neudělala. Tak jsem si tu postel uklidila sama, přehodila pak přes ní osušku, abych měla aspoň trošku pocit, že je to čistější. Jak mám dlouhé vlasy, které vyžadují obsáhlou péči, není mi příjemné strkat hlavu někam, kde bych třeba mohla chytnout vši a věřte mi, že tady jsem ty obavy měla.

No a pak jsem zasedla k počítači a začala hledat jiné ubytování. Blbé je, že když cestujete se psem, byť tak čistotným a náročným jako je moje Carolyn, tak málokde zvířata akceptují. Obeslala jsem pár žádostí o ubytování a čekala. Tím, že už bylo pomalu k půlnoci jsem měla obavu, zda-li takhle narychlo něco solidního seženu a nebudu muset „hnít” v tom chlívku ještě další den.

To ubytování ale nebyla nějaká nejlevnější záležitost, pokud si myslíte. Za pronájem tohoto pokoje jsem zaplatila něco kolem 400 eur. Okamžitě jsem se tedy při zjištění této nevyhovující situace obrátila na zákaznickou linku Airbnb.

Byla ale neděle večer a nikdo tam. Z předešlých konverzací s nimi jsem měla zkušenost, že na emaily a zprávy reagovali většinou v horizontu dvou dní, ale já to potřebovala vyřešit rychle. Když to nikdo nezvedal, tak jsem alespoň poslala email a všechno si důkladně nafotila.

Přijetí aktuálního stavu je výchozím bodem pro nové

Noc jsem přežila. Spala jsem ale asi jen 5,5 hodiny neklidným spánkem. Únava se na mě už trochu projevovala, protože když jedete sami napříč Evropou 1600 km, do toho zvládáte obrovská vedra a organizaci mnoha svých věcí, věřte mi, že se pak necítíte úplně fresh.

O to víc, když vás ráno vzbudí smrad z kouře, který se line celým bytem a jste od toho celí načichlí. Což teda byla realita a pro mě, zastánce zdravého životního stylu, něco nepřijatelného.

Přesto jsem ten stav přijala, jaký je, protože jenom tehdy, když přijmete aktuální stav, se můžete posunout dál. Je to výchozí bod pro cokoli dalšího.

Navíc ta paní ani netřídila plast. Já si dala zvlášť pytel na plast, do kterého jsem poctivě ty kelímky vymývala a ona to pak zase hodila všechno do jednoho směsného odpadu. V Marseille všeobecně málokde vidíte koše na tříděný odpad. Takovou mentalitu já prostě nechápu. Když můžu udělat aspoň to minimum, co můžu, abych ochránila naši krásnou planetu, kde jsme všichni v pronájmu, tak to udělám. 

No ale zpátky k tomu ubytování. Dneska ráno 1. července 2019 jsem dostala odpověď od kluka, kterému jsem včera zaslala žádost o rezervaci ubytování. Ten mi však ale rezervaci zamítl z důvodu, že potřebuji ubytování à long terme a on ubytovává vždy jen na pár dní. Nebyla ani možnost se s ním domluvit na provizorním řešení, že bych u něj byla jen pár dní a mezitím si našla něco jiného.

Otevření se něčemu novému a hezčímu

Tak to hledání začalo nanovo a pomalu ve mně stoupala nervozita, i když někde ve skrytu sebe jsem cítila, že to dobře dopadne. Už i kvůli Carolyn, protože v tak teplém prostředí to pro ní nebylo v pořádku. Asi po hodině a půl psaní a hledání jsem se spojila s Florentem, který mi rezervaci potvrdil a pozval mě k sobě do domu. Ačkoliv normálně lidi se zvířaty neubytovává, ubytovat mě chtěl, z čehož jsem zajásala.

Během dvou hodin jsem se sbalila, prohlédla si ještě Marseille, pokochala jsem se mořem a byla jsem fuč směrem na Aix-En-Provence. Přímo u moře Marseille však bylo moc hezky. Zvláště mě chytla za srdce La plage du Pointe Rouge, kde se i Carolyn moc líbilo.

Z Marseille jsem se posunula asi o 40 km do městečka Venelles, kde na mě konečně dýchla ta tradiční Francie, pohoda a vůně levandule. Nádherné upravené domečky s barevnými okenicemi, před nimi květiny a klid jako na vesničce. Lidé, kteří si tu večer hází petanque, užívají si společné večeře a prochází se. Zkrátka typická Francie, tak, jak je mému srdci blízká.

Kousek odtud je jezero, kam se zítra vydáme na prozkoumání a vykoupání se. Tady mám konečně pocit zase jako doma. Jsem totiž všudezdejší, ale Marseille jsem opravdu vůbec dobře necítila. Nelíbilo se mi tam.

V momentě, kdy vám píšu tyto řádky, sedím šťastná v opravdu krásném obývacím prostoru, v čistotě, po osvěžující sprše a jím ovesnou kaši s jahodami a fíky ze stromu Florentovy zahrádky.

Asi dvě hodiny jsme si společně povídali o tom, jak se učí angličtinu, jak žije a co v životě řeší, zabrousili jsme i do psychologie a toho, jak je to vlastně všechno kolem toho zajímavé a propojené. Úplně jsme si sedli. Mám pocit, že tady jsem ve svém flow života. :)

Cestovat znamená žít, aneb zkušenost nadevše

Říkám si, že nic se neděje náhodou, a tak analyzuji, proč se mi tohle s tím příšerným ubytováním stalo. Ale i když to může znít divně, teď, když je po všem, jsem ráda, že se to stalo.

  • Uvědomila jsem si díky tomu co vlastně mám, a že jak žiju, je vlastně velice fajn, mám se moc dobře a jsem za to vážně vděčná.
  • Ukázalo mi to, že jsem v krizových situacích schopná zachovat chladnou hlavu, nacházet řešení a rychle je realizovat.
  • Naučilo mě to většímu vnímání toho, jak na moje nitro působí vnější vlivy a přimělo mě to k další práci na tom, abych se vnějšími okolnostmi nenechala rozhodit, nebyla vycentrovaná směrem ven, ale spíše směrem k sobě.
  • Přineslo mi to sebe-poznání, jak se mění moje nálada a pocity, když jsem v prostoru, který není hezký a jak na mě působí, když jsem v prostoru, který je čistý, upravený a hezký.
  • Zarezonovalo se mnou to, že žít osamělý život není to pravé ořechové a je fajn založit si vlastní rodinu, která stojí na zdravých základech, radovat se z toho štěstí a užívat si otevřenost vůči ostatním.

Ubytování si už několik let vždycky zajišťuji přes Airbnb, mám ráda, když jedu přímo k hostitelům a můžu tak víc mluvit různými jazyky, což mě fakt baví.

Tohle byla za ty roky, co cestuji, první (a pevně věřím, že poslední) opravdu nepříjemná zkušenost. V momentě, kdy dopisuji tento článek už vše bylo s Airbnb kladně vyřešeno a vrátí mi zaplacené peníze v plné výši. Zároveň také do budoucna zamezí tomu, aby měl někdo další také takovou nepříjemnou zkušenost v bytě této paní. Přece jen není možné, aby k ní jezdili lidé, platili jí nemalé peníze za ubytování a ona je přivítala v takovém (s prominutím) chlívku.

Tímto článkem jsem s vámi chtěla posdílet svoji zkušenost ze života, protože všechno si zkrátka nenaplánujeme a neovlivníme. Já osobně můžu akorát děkovat životu, vesmíru a sobě, že jsem schopná se přizpůsobit a najít východisko a taktéž děkuji za tuto zkušenost, která ač nebyla příjemná, mě mnohému naučila.

Máme totiž vždy dvě možnosti na výběr:

  • Buď budeme stát na straně problému a říkat, jak to nejde apod.,
  • anebo budeme stát na straně řešení a najdeme cestu.

Já osobně volím tu druhou možnost a mohu ji doporučit i vám. Ušetříte si s ní spoustu nervů, zbytečně vynaložené energie a úsilí, nejisté výsledky a frustraci z toho, že nad tím nemáte moc. Mnohem lepší je vzít zodpovědnost do vlastních rukou, postavit se k tomu čelem a rozhodnout se tak, jak to ve svém životě potřebujete. Přeji vám nádherné letní slunečné dny. 

Markéta Králová

Jsem podporovatelka a propojovatelka jazykomilců - těch, kteří se rozhodli poznat nějaký cizí jazyk, jazyková NLP koučka, mentorka.

Mojí úlohou je být průvodkyní na cestě poznávání jazyků, ukázat vám, jak se jazyky učí polygloti a provést vás jejich zážitkovým poznáním.

Jazyky propojuji s psychologií, NLP, osobním rozvojem a cestováním.

Miluji cestování, jazyky, hudbu, zpěv, spiritualitu a mým posláním je vést lidi k přirozenému a zážitkovému poznání skrze vlastní prožitky, zejména v jazycích. Naplňuje mě předávat to, co umím a znám.

Mou vášní je poznávání lidí, jejich příběhů a vím, že pro některé není vůbec lehké zvládat nároky dnešní společnosti a udržet s ní tempo.

A na základě toho vzniklo vzdělávací centrum SOLIS ORTUS, kde provádím samouky světem přirozeného poznávání jazyků a zároveň společně se svými lektory organizuji individuální, skupinkové a zážitkové kurzy cizích jazyků, doučování předmětů, výuky hry na hudební nástroje a zajišťuji překlady, korektury a tlumočení.

Jsem autorka jazykového diáře, elektronických knih, výukových videí a meditací, lektorka živých seminářů a workshopů.

Napsat mi můžete na email marketa@solisortus.cz

Připojte se k Hurá za poznáním na Facebooku >>

Načerpejte inspiraci na Instagramu >>

Inspirujte se na YouTube >>

Komentáře