Jak poznat sám sebe skrze své děti

Potřebuji se s vámi podělit o jednu zkušenost, která mi ukázala určitou sebe-reflexi a měla jsem díky ní možnost, ohlédnout se v čase a ocenit svůj pokrok.

Přečetla jsem si článek a…

Na blogu Ženy ženám, kde také začínám publikovat, jsem četla jeden článek ženy, která má absolutní odpor už jenom k představě mít děti. Její článek si můžete přečíst zde. V bezdětnosti vidí smysl už jenom z toho úhlu pohledu, že nemusí vstávat tak brzy, může se věnovat sama sobě, mít na sebe čas kdykoliv, když potřebuje, nemusí se nikomu přizpůsobovat, hnát se a stresovat…

Najednou jsem se ohlédla v čase. Jako bych to před pár lety napsala já sama. Cítila jsem se úplně stejně. Určitá argumentace a obhajování toho, že děti jsou spíše problémem než radostí. Jistě, bezdětnost má svoje výhody, také jsem si to myslela…

Učení jazyků zábavně :)

Mít děti mi nedávalo smysl

Absolutně jsem odmítala jenom tu představu, že bych jednou měla mít dítě. Přišlo mi to zbytečné. Postrádala jsem v tom smysl. Viděla jsem v tom pouze nízký rozmnožovací pud pro udržení rodu. Kdykoliv, když partner začal mluvit o dětech nebo se mi snažil pustit nějaké super video o tom, jaký je dítě dar, jsem okamžitě odcházela z domu na čerstvý vzduch.

Říkala jsem si, že přece každý má právo nastavit si vlastní pravidla. A to, že nebudu mít děti ze mě přece nedělá bestii, která je absolutně necitlivá, bez emocí a myslící jen na sebe. Když jsem viděla dítě a moje kamarádky se nad ním začaly rozplývat, zaplavila mě vlna absolutního chladu a měla jsem pocit, že jsem “vadná”, když se také nenatřásám jako tanečnice twerku :)

Jak to dopadá, když žena moc myslí?

Vnímala jsem to jako určitý nátlak společnosti, rodiny a partnera. Že je přece nenormální, aby si žena MYSLELA, že nikdy nechce mít děti. Čím více mi nerozuměli, nesnažili se mě pochopit a tlačili na mě, tím více jsme se od sebe oddalovali.

Nakonec to také dopadlo tak, že jsme se s partnerem rozešli. Nedovedla jsem si představit odstěhovat se za Prahu, žít tam v domě a časem mít jen ty děti a celý život předstírat, že jsem tak spokojená. Jak ve zlaté klícce. Já potřebovala zpívat a v kleci to moc nejde.

Pak ale přišel zlom…

Od té doby, co žiju se svým současným partnerem jsem z té klece vyšla ven a najednou to všechno vidím úplně jinak. Nevím, jestli je to partnerem, ale je pravda, že mě přivedl k mnoha uvědoměním si. Takže mu za to velice děkuji.

Zhruba před rokem jsem se  zkontaktovala se svým ženstvím a vnitřní prací na něm jsem pochopila, že mít dítě je cesta růstu. Dnes už to vím. Mateřství a sebe-realizace jdou spolu ruku v ruce.

Všechny ty pocity, které jsem prožívala, vycházely ze strachu a byly jeho příznaky v podobě odmítání mateřství.

Měla jsem strach ze ztráty svobody, uzavření se před společností, strach z toho, že nebudu schopná vést normální dospěláckou konverzaci, že děcku budu muset přizpůsobit celý svůj život, na podnikání a kariéru můžu zapomenout a co teprve nějaké cestování a životní styl podle mého gusta, a i kdybych se stala matkou, tak nebudu dobrá, co když dítěti předám špatné programy a to ho potom bude ovlivňovat celý život. Co když, co když, co když…

Jsem analyzátorka každým coulem. A to je přednost mužů, ne žen. A tak jsem pochopila, že bych měla začít vnímat svět kolem a především sebe z pozice ženy a řídit se svými pocity a ne pouze myšlenkami, důvody, argumenty a analýzami.

Vím, že mám v sobě mužský i ženský princip. A je fajn je umět správně používat v rozličných oblastech života. Je to osvobozující :)

Moje drahé psítě Carolyn _)

Děti jsou cestou růstu

Jak jsem zmínila. Děti jsou cestou růstu. Ten růst není pouze pro ženu jako matku, ale i pro partnera. Je to určitá transformace. A ačkoliv ty fyzické děti ještě nemám, tak už mi nedělá problém si to představit. A hlavně, nemám z toho osipky a nemusím se škrábat po celém těle.

Naopak to vnímám jako něco krásného a další příležitost k sebe-poznání. Protože děti nám krásně zrcadlí to, co nemáme sami v sobě zpracované. Mohou nás jako bytosti posílit, zkvalitnit a posunout náš život o obrovský život dopředu. Je to cesta, díky níž se učíme, získáváme zkušenosti a duševně rosteme.

Cesta – v ženském světě se stát nejdříve miminkem, malou holčičkou, dívkou, dospělou ženou, matkou, babičkou, prababičkou (možná i prapra, pokud se to stihne :D) a v mužském světě miminkem, malým klukem, chlapcem, dospělým mužem, otcem, dědečkem, pradědečkem.

Však každý z nás v sobě máme odpověď.

dávám na své vnitřní pocity, na to, jak to vnímám já. Jakou mám vůbec představu o tom, jak chci žít. A ne kopírovat to, jak to dělá moje matka, její matka a matka její matky :) Já sama přece v sobě nejlépe vím, jak to realizovat.

Moje drahé psítě Carolyn _)-3

Naše děti nejsou pouze ty fyzické živé bytosti

A závěrem bych ráda dodala, že i přesto, že jsem ještě nerodila a nemáme s partnerem děti (ty živé bytosti), tak i přesto mám spoustu dětí a jsem hrdou matkou. Našimi dětmi jsou i naše projekty a všechno co děláme. Například naše práce, škola, koníčky etc.

I to, že se učíme jiný jazyk – například angličtinu, je naše dítě. A tak přikládám velký tip, kde si můžete jazyk  naposlouchávat a přidávat cizojazyčné titulky. A k dnešnímu tématu jsem vybrala i trefnou část.

Věnujeme jim svůj čas, pozornost, péči, peníze a energii. Vychováváme je, pečujeme o ně, posouváme je dál. Naším dítětem je i společná dovolená, kterou s partnerem nebo manželem naplánujeme a uskutečníme.

Mým úžasným, nádherným, plnohodnotným a smysluplným dítětem je vzdělávací centrum SOLIS ORTUS, které spatřilo světlo světa v roce 2012.

Pěkně roste a pevně věřím, že se z něj jednou stane samostatná vysoce ceněná dospělá prosperující firma mezinárodního formátu. Jsem o tom přesvědčená.

A to, jaký máme vnitřní vztah se svými dětmi a jak k nim přistupujeme, se realizuje samozřejmě navenek. Takže pokud je vztah ke všem svým dětem odmítavý, nechtěný, smysluprázdný – pak se člověku většinou často nedaří zrealizovat vůbec nic. A naopak.

Pokud člověk miluje své děti (myslím tím úplně všechny – ne jenom ty fyzické), věnuje se jim a podporuje je všemi prostředky, dostává se mu pak náramných výsledků :)

No a co ty vaše děti? :)

Markéta Králová

Jsem podporovatelka a propojovatelka jazykomilců - těch, kteří se rozhodli poznat nějaký cizí jazyk, jazyková NLP koučka, mentorka.

Mojí úlohou je být průvodkyní na cestě poznávání jazyků, ukázat vám, jak se jazyky učí polygloti a provést vás zážitkovým učením bez učebnic.

Miluji cestování, jazyky, hudbu, zpěv, spiritualitu a mým posláním je vést lidi k přirozenému a zážitkovému poznání skrze vlastní prožitky, zejména v jazycích. Naplňuje mě předávat to, co umím a znám.

Mou vášní je poznávání lidí, jejich příběhů a vím, že pro některé není vůbec lehké zvládat nároky dnešní společnosti a udržet s ní tempo.

A na základě toho vzniklo vzdělávací centrum SOLIS ORTUS, kde provádím samouky světem přirozeného poznávání jazyků a zároveň společně se svými lektory organizuji individuální, skupinkové a zážitkové kurzy cizích jazyků, doučování předmětů, výuky hry na hudební nástroje a zajišťuji překlady, korektury a tlumočení.

Jsem autorka jazykového diáře, elektronických knih, výukových videí, meditací a lektorka živých seminářů.

Napsat mi můžete na email marketa@solisortus.cz

Připojte se k Hurá za poznáním na facebooku>>

Přečtěte si celý můj příběh >>

Inspirujte se na YouTube >>

Komentáře