Jak být šťastný aneb moje cesta za naplněným životem

Naše civilizace je zatížená neduhem, který přináší mnoho utrpení – moc přemýšlíme. Žijeme ve virtuálním světě myšlenek, fantazií, tužeb, otázek, strachu a obav a jen velmi málo vnímáme reálný přítomný okamžik, který obvykle není ani zdaleka tak špatný, jak si představujeme.

Analýza v hlavní roli

Když si vezmu sama sebe před nějakým časem, byla jsem nešťastná. Stále jsem musela myslet na vztah, který pozbýval svoji funkčnost, což mě frustrovalo, ačkoliv jsem partnera milovala, na práci, ve které jsem měla rozjeté projekty a potřebovala jsem je dotáhnout do konce, na školu, kde jsem měla napsat a vypracovat několik prací atd. Abych se vyhla svým myšlenkám, pracovala jsem ještě víc. A to s sebou přinášelo další myšlenky.

Nakonec to vypadalo v mém životě tak, že jsem pracovala i 14 hodin denně, chodila spát úplně vyřízená (ani ne fyzicky, ale psychicky a mentálně), a přesto jsem nemohla usnout. Hlavou se mi honily tisíce myšlenek. Nevěděla jsem, jak z toho ven. Neměla jsem systém. Všechno jsem analyzovala. Do hloubky.

Kam to vedlo?

Trpěla jsem migrénami, které vyvolávaly až zvracení. Zkrátka jsem neuměla tu svoji hlavu ztišit. Nespala jsem tedy ani v noci, usínala jsem až nad ránem, kdy jsem doslova padla vyčerpaná únavou z toho kolotoče, který se mi motal v hlavě. Úplně jsem si otočila celý svůj biorytmus.

Sebe-zapření

Snažila jsem se ale být veselá a užitečná. Jenomže uvnitř jsem se cítila opuštěná a prázdná. Bylo mi smutno, chybělo mi pohlazení, láska a pocit skutečného naplnění, štěstí, vnitřní harmonie a vyváženosti. Tyto pocity jsem ale neřešila, dělala jsem, že neexistují. I když mi moje intuice radila jinak, nenaslouchala jsem a ignorovala jí. Myslela jsem si, že to vyřeším po svém.

Právě, že jsem pořád jen myslela, necítila jsem, nevnímala, nenaslouchala. Což mělo za následek zviditelnění zdravotních problémů, které byly opravdu nepříjemné. A to mě přimělo se konečně zastavit, ponořit se do svého nitra a všechno s ním probrat. Krok po kroku. Celý proces mi sice trval nějakou dobu (cca 4 měsíce), ale přinesl s sebou ovoce. Rozhodla jsem se žít jinak. A s tím přišla řada změn, které byly potřeba udělat.

Radikální řez

Zpětně si říkám, že jsem byla až moc radikální, ale nadruhou stranu, v té chvíli jsem se rozhodla nejlépe, jak jsem uměla a způsob života, který jsem vedla, mě absolutně neuspokojoval a neměla jsem z něho dobrý pocit. Takže bylo třeba to říznout :) Abych se mohla posunout k tomu životu, který chci a potřebuji žít.

A dnes, jsem si za to vděčná. Za tu obrovskou odvahu, kterou jsem měla. Za to, že jsem se rozhodla a konala v symbióze se svým vnitřním hlasem a intuicí, která mě vedla. Bylo to tvrdé. Nadruhou stranu, to nejtěžší, co nás v životě potkává je cesta největšího růstu. Takže – děkuji si za to.

Přemýšlení přináší víc škody než užitku

Mám dojem, že to přehnané přemýšlení, k němuž jsme vedeni od první třídy, a jehož se někdy stáváme obětí, je jen laciná náhražka něčeho mnohem podstatnějšího. Má nahradit kvalitní spojení s Universem. Veškerá inteligence je v jemnohmotné sféře a plyne do nás zcela přirozeně, pokud je spojení dobré.

Copak jsme vymysleli své tělo, obsahující miliardy buněk? Nebo jsme snad vymysleli svého partnera nebo své děti? Ano, ve škole nás učili, že myslíme mozkem. Ale pravda to není. Je popsán případ studenta z Oxfordu, u něhož zjistili při běžné lékařské prohlídce, že nemá vlivem hydrocefalu skoro žádný mozek. Přesto úspěšně studoval. Jsou vědecky popsány tisíce případů lidí, kteří se vrátili z klinické smrti a sdělili, že poté, co encefalograf ukázal zástavu proudů v mozku, se jim vyjasnilo vědomí a odpoutalo se od těla.

Navázání spojení sám se sebou

Všichni jsme jakýmisi paprsky vyzařujícími z Universální mysli. Pokud máme kvalitní spojení, je nám dobře, všechno se děje přirozeně a v náš prospěch. Máme pocit jednoty. Pokud se spojení pokazí, cítíme se špatně, izolovaní, zahnaní do kouta, a k tomu onemocníme. Abychom se vyléčili, potřebujeme opravit spojení. Jde to také díky meditacím pod vedením zkušeného terapeuta.

A jak se to děje a jak je to možné? Rozum na to bohužel asi nestačí. Jeho možnosti jsou velmi omezené. Koukněte se kolem sebe, kolik rozumných lidí je tak hluboce nešťastných. A vzpomeňte si, kdy jste byli šťastní. Právě ve chvílích, kdy jste rozum ani myšlení vůbec nepotřebovali :)

Rada na závěr

Více vnímejte přítomný okamžik a užívejte si ho. Bez hodnotových soudů, zda je to špatné nebo správné. Prostě ho prociťujte. Vaše srdce vám vždy napoví, zda jdete po té své cestě. Důvěřujte mu. Je to to jediné, na co se můžete spolehnout :)