Jak se vnitřně vyrovnat se změnami v životě

Změna. Toto slovo se mnou moc nerezonuje, mnohem raději mám slovo PROMĚNA. Zní líp, že? :) Ale jsem vděčná za každičkou změnu v mém životě. Z každé změny plyne určitá proměna. A změny i proměny zkrátka patří k životu. Bez nich by náš život nebyl akční :)

Změna vs. proměna

Můj optimismus je občas nesnesitelný, ale myslím to vážně. Určitě se někdy ve vašem životě objevilo zemětřesení, např. výměna práce a bydlení, zdravotní problémy, nějaká důležitá rozhodnutí, smrt někoho blízkého, rozchod, rozvod apod., jistě víte, o čem mluvím.

Ale i když to na začátku vypadalo, že se to nedá zvládnout, vždycky to nějak dopadlo. A také vždy to s sebou něco nového přineslo. Něco voňavějšího, chutnějšího, šťavnatějšího a příjemnějšího. Zkrátka čerstvý vítr do plachet.

Ať už se jednalo o nové možnosti, nové příležitosti, nový životní směr. Takže v konečném důsledku to za ty slzy, stres a probdělé noci vždycky stálo. Proč? Protože jsme věřili, věřili v to světlo na konci tunelu a nevzdali to.

Přirovnala bych to k životním fázím motýla. Ten také musel projít vývojovým cyklem z vajíčka, housenky, kukly až do dospělého motýla.

Co nám nedá spát

Často se sama u sebe setkávám s tím, že mi nedělá problém změny přijímat zvenčí, na ně většinou reaguji dost pružně a rychle, spíše to hůře zvládám vnitřně. Když se na to zaměřím zblízka a identifikuji to, co způsobuje můj pocitový rozvrat, zjišťuji, že je to strach.

Strach je určitý pocit, určitá emoce, která má funkci nás ochránit, ale zároveň má několik vedlejších účinků. Když se budeme řídit naším strachem, omezíme se a nedovolíme tudíž sami sobě se v životě posouvat dál.

A pokud se nebudeme v životě posouvat dál, přichází na řadu frustrace. Ta jde ruku v ruce se strachem. Budeme sami sebou otrávení, nebude nás nic těšit, budeme žít nenaplněný život. A ve většině případů se to projeví také zdravotními problémy. Sama bych mohla vyprávět z období, kdy jsem to ještě neměla zpracované…

Jak se vypořádat se strachem

No a jak se se strachem vypořádávám já? Podle mě je nejdůležitější si být vědomý toho, že strach vůbec pociťuji. Nenechat se jím stáhnout, ale konstruktivně s ním komunikovat.

• Podívejte se na svoje pocity z nadhledu a řekněte si: „Co je to, to, co cítím?“
• Když identifikujete své pocity, tak si představte obě dvě možnosti,  jak by vypadal váš život, kdybyste se rozhodli konat např. ze strachu, nebo z toho, jak cítíte, že toto je správná cesta a kudy máte jít.
• „Dobrá, teď vím, že cítím strach. Pokud se jím budu řídit a nechám se zastrašit, jak budu dál žít, kam budou vést mé kroky a jak se v životě zařídím?“ Buďte si jistí, že neuděláte nic a budete dál v napětí nebo budete jednat pod tlakem. A to většinou není šťastné.
• „A pokud se rozhodnu jednat napříč svému strachu a udělám to, co cítím, že je správné, jak se při tom budu cítit a jaký život mi to může přinést? Který život se mi líbí více?“
• Můžete také přímo komunikovat se svým strachem, poděkovat mu a požádat ho, aby vás nyní nechal jednat: „Děkuji ti strachu, že mě ochraňuješ, ale v aktuální situaci tě žádám, abys odešel a nechal mě svobodně jednat. Jsem v bezpečí.“
• Když toto překonáte, zjistíte, že strach je jako mlha, která vás objímá, zatemní vaše vnímání a pak zmizí. Strach je pouze v naší mysli. Mrknětě na Dare Sagu :)

Je přirozené, že cítíme strach. Jak jsem psala výše, strach nás chrání. Je to emoce, která vzniká jako reakce na hrozící nebezpečí. A většinou, když stojíme před rozhodnutím, kudy povedou naše další kroky, objeví se. Každý s ním můžeme komunikovat po svém.

Na počátku bylo rozhodnutí

Tak mě napadá, že nemusíte ještě dosáhnout cíle, abyste se cítili naživu. Ale potřebujete cítit pokrok. A za veškerým pokrokem stojí rozhodnutí. Dokud se člověk sám v sobě nerozhodne, že potřebuje, ale skutečně potřebuje něco změnit a neřekne si konkrétně co, proměna nemůže nastat.

I já jsem se několikrát potřebovala rozhodnout a nebyla to procházka růžovým sadem.

Rozhodujme se vědomě. Je to klíč ke všemu, co realizujeme. Na všech úrovních bytí. Věřme, že rosteme a rozvíjíme se každou vteřinou, přijímejme to, co nám do života přichází bez hodnotových soudů, zda-li je to dobré nebo špatné. Prostě to přijímejme.

Změna a proměna je podle mého ta jediná jistota, kterou v životě máme. Někdo říká, že je to smrt, ale i smrt je pouze změna bytí :)

Takže milujme situace, které vyvolávají změny, vědomě se v nich rozhodujme a radujme se z proměn, protože nám otevírají další dveře v našem životě, za kterými se může skrývat to, po čem opravdu toužíme. Jsou to pouze zkoušky, které nás zkouší, a díky nimž se stáváme bytostmi, kterými jsme.