Od rtěnky k jazykům, aneb jak začala cesta k mému poslání

Ráda bych se s vámi podělila o příběh, který jsem ještě nikdy veřejně nevyprávěla, přesto je mou nedílnou součástí a tvoří kus mé samé. Jde se mnou, i když se o něm nezmiňuji a není vidět.

Když by se nestal, tak bych nikdy nezaložila SOLIS ORTUS, nikdy bych se nevěnovala jazykům, nepropojovala je s cestováním, NLP, psychologií ani osobním rozvojem a zřejmě bych vám dnes vůbec nepsala. Takže tento příběh pro mě hraje zásadní roli a třeba se v něm někde najdete i vy.

Přelet v čase o x let dozadu

První podnikatelská příležitost

Přesuňme se teď do roku 2008, 2009. V té době jsem už podnikala. :) Ano, v tomto jsem tak trochu exemplář. Společně s dalšími kamarády a spolužáky, mezi nimiž byla právě i Jana Dobřichovská, se kterou jsem natočila video výše, jsme založili studentskou společnost Letax, která byla pod záštitou Junior Achievement a v rámci jí jsme se učili řídit firmu.

Tenkrát nám bylo 16-17, takže se nedalo podnikat oficiálně na živnosťák, proto jsme museli mít družstvo. Má funkce ve společnosti spočívala v organizaci jako takové a také organizaci maturitního plesu. To byla moje první podnikatelská zkušenost.

Krása v hlavní roli

Další příležitost na sebe dlouho nenechala čekat… Odmalička mám ráda krásné a veselé barvy, boty na podpatku, šaty, líčení a všechno, co je krásné, to mě magnetickou silou přitahuje, takže bylo zcela přirozené, že jsem se dostala ke kosmetice, vnitřní kráse a zdraví.

Ale už tenkrát jsem si vybírala tu, která není testovaná na zvířatech, je šetrná k životnímu prostředí a vyhovuje přírodním složením. Tak se mnou tenkrát zarezonovala jedna, která se mi moc líbila a s níž jsem absolvovala své další podnikatelské začátky, ale hlavně jsem si ji užívala.

Jak šel čas, tak v květnu 2010, kdy jsem měla těsně před maturitou, mě Jana pozvala na takové odpoledne s moderními technologiemi v péči o pleť, kde je také možnost přivýdělku. Tak jsem si řekla, že si rozšířím obzory a půjdu. A vyrazila jsem.

Tam jsem se úplně poprvé seznámila se společností NuSkin a jejími produkty, ať už z výživy, nebo kosmetiky, které mě velice zaujaly, právě tím, že byly vysoce inovativní, nevšední a ještě nikdy jsem předtím neviděla technologie, které blokují stárnutí na úrovni DNA, což pro mě bylo sci-fi. :)

Následně jsem přemýšlela, jestli má původní kosmetika je také tak dobrá a jestli to půjde třeba skloubit… trošku jsem ten večer měla v hlavě hokej. Nechala jsem to v sobě uležet.

Tenkrát jsem neměla moc prostor řešit zbytečnosti, protože jsem před sebou měla maturitu a přijímačky na vejšku, takže jsem se šprtila a šprtila a mezitím ještě hodně běhala, cvičila a také tehdy už vedla lekce jazyků pro ostatní studenty. Což tehdy pro mě bylo prostředkem, jak neustále jazyk opakovat, konverzovat a držet si úroveň. :-) A postupně jsem také začínala vést lekce ve spolupráci s různými jazykovými školami.

Bylo nám určeno se setkat

Jak ale plynul čas, udělala jsem maturitu a i přijímačky na fakultu mezinárodních ekonomických vztahů, protože tam bylo hodně jazyků a ty pro mě byly top. V říjnu 2010 pak na sebe tato firma nenechala dlouho čekat a setkala jsem se s ní znovu.

Tím, že jsem už bydlela v Praze, tenkrát ještě na kolejích, tak jsem měla možnost jít se podívat na večer, kde byla přednáška a ukázka produktů a zazněly i informace o obchodní příležitosti.

To mě jako studentku určitě zajímalo, protože každý student si chce přivydělat a zároveň z předchozích zkušeností jsem měla v sobě nastavené, že chci dělat něco, co mě baví a cítím se v tom dobře, protože jinak to považuji za ztrátu času. Řekla jsem si:

„Ok, tak se na to půjdu podívat a seznámím se s tím blíž.“

Jednoduše mě to nadchlo. Tím, že jsem odjakživa tíhla ke všemu krásnému a venušiánskému a měla jsem v té době i zkušenosti s fotomodelingem, tak jsem si řekla, že to otestuji na sobě samé.

Moje objevená vášeň

Asi za měsíc potom jsem se přihlásila také na rekvalifikační kurz Vizážista a stylista pod vedením asociace vizážistů a stylistů ČR, což jsem za nějaký čas absolvovala a přitom se už vrhla na praxi.

Nejprve na známých, kamarádkách, postupem času se mi to rozrostlo, takže jsem líčila plesy, svatby, maturitní večírky, společenské události, líčila jsem také pro foto účely, modelky do různých časopisů a na přehlídky. Občas jsem uspořádala i nějaký beauty večer. Naplno jsem se při škole začala věnovat vizážistice.

Jak už jsem znala produkty, tak jsem je začala čím dál víc využívat při líčení a poté jsem si rozšířila kvalifikaci a začala dělat i modeláž nehtů, která mě teda moc nebavila, ani nešla a ještě prodlužování řas metodou řasa na řasu, která mě zase naopak nadchla úplně maximálně a ačkoliv to byla piplačka, tak jsem i tak nad těmi řasami ráda seděla.

Klientkám i klientům jsem dělala také galvanické ošetření pleti pomocí antiage technologie. U toho všeho jsem vydržela celých 5 let, při vysoké, a moc mě to bavilo. Na každou klientku jsem se vždycky moc těšila a opečovávala ji jako královnu. :)

Období temna, které mě přivedlo k mému poslání

Od konce října roku 2010 do srpna 2011 jsem spolupracovala s touto společností také obchodně. Funguje na principu network marketingu. Ale bohužel v té době, když teprve přicházela do ČR, tak zde nebyly takové informace, systém a hlavně možnost zapojení internetu jako dnes.

Pro mě to byla jedna obrovská zkouška a největší období temna, díky němuž tady ale právě dnes sedím a sepisuji tento článek…

Tenkrát se to dělalo ještě klasickým způsobem, kdy se navolávali úplně cizí kontakty, aniž by vás lidé předtím třeba znali, nebo je dané téma zajímalo a byl to jeden velký guláš. Často jsem z toho vůbec neměla dobrý pocit a úplně jsem začala nesnášet telefonování.

Dělalo se mi z toho až špatně a samozřejmě to vycítili i lidé, které jsem kontaktovala a dělalo to zlou krev a špatné vztahy. A jistě si dovedete představit, jak to citlivé duše, jako jsem já, snáší. Děs. Never ever!

Jenomže do obchodu jsem přivedla také mojí maminku, která je stejně empatická, a která tento obchodní přístup zvládala úplně stejně jako já. Často jsme se kvůli tomu hádaly a v mém životě to vnímám jako křest ohněm.

Hodně psychicky a emočně vyhraněné období, za které ale moc děkuji, protože mě přivedlo k osobnímu rozvoji a vůbec práci sama se sebou, se svojí psychikou, nastavením mysli, psychosomatice, NLP a jinému myšlení, které mě obrovky posunulo dopředu.

Obchodu jsem tenkrát zanechala. V tomto duchu mi to vůbec nevyhovovalo. Ačkoliv moje vize byla v tom, že jsem s lidmi chtěla sdílet nové poznatky, zajímavé informace, krásné zkušenosti a propojit je s příležitostí, která jim mohla přinést i zajímavé výdělky a možnosti, o kterých jsem byla přesvědčená. Jenže systém nepustil…

Produkty ale byly skvělé a dodnes je s láskou používám. Ale dobrou zprávou je, že se za ty roky obchod změnil a díky tomu, že mám pravidelně možnost do něj nahlížet, to dnes vidím už úplně jinak. Už to není pole neorané, ale má to řád, strukturu a systém, který si každý může upravit dle svého životního stylu. A zaplať pánbůh, žádné ploché navolávání. :D

Francouzštinářka, která posvítila na mé dary

A když se vrátím k tomu temnému období, bez kterého bych vám tu dnes nepsala… V dobách těchto networkingových kruťáren jsem normálně chodila do školy, kde jsem měla francouzštinu pro ekonomy.

Francouzštinu celým srdcem miluji od našeho prvního kontaktu, ale na vejšce jsme se vzájemně na chviličku vzdálily. Vstoupila mezi nás jedna paní učitelka, doktorka. Tam jsem poprvé pocítila, co to znamená být nevyrovnaná učitelka.

V podstatě si vybírala oblíbence a neoblíbence, kterým dokázala hodinu pěkně hnusně znepříjemnit. Dostala vás už jen na malinkatém akcentu, který jste řekli jinak, než si představovala a byla schopná lítat po třídě, vřískat a křičet pořád to slovo dokola tak, jak se má říct s urážkami na náš účet, že takoví pitomci nemají na akademické půdě co dělat.

Dnes už na to vzpomínám s nadhledem a úsměvem na rtech, protože jsem si díky ní uvědomila tolik věcí a začala se především zajímat o psychologii, NLP v souvislosti s jazyky. Jenže tenkrát to pro mě bylo dost náročné.

Na každou hodinu jsem se připravovala cca 4 hodiny, abych měla vše do puntíku připravené a nemohla mě na ničem dostat. Pamatuji si, že jedna spolužačka kvůli ní i dost plakala… Tenkrát udělali zápočet pouze čtyři lidi z dvanácti.

I já jsem to moc oplakala, protože jsem pro fráninu dělala maximum, ale dostala mě na pár strohých ekonomických definicích. No, tak jsem si to další semestr zopakovala a dala to levou zadní.

Nicméně škola to pro mě byla s velkým Š a dnes za ní moc děkuji, protože to byl právě moment, který mě přivedl k mému poslání, které jsem v sobě cítila ještě předtím, než jsem vůbec začala chodit do školy.

Zářivé světlo na konci tunelu

Pamatuji si, jak jsem jednou seděla ve svém krásném pokoji na bytě (to už jsem byla z kolejí přestěhovaná) a přemýšlela jsem, v tomto pro mě náročném období, co vlastně se mnou bude.

Co budu dělat, čemu se budu věnovat? V čem jsem vážně dobrá, co mi jde a naplňuje? Však už jsem na vejšce a potřebuji mít nějaký směr, kterým se budu ubírat, který mě bude naplňovat, bude mi v něm dobře a budu se prostřednictvím něj realizovat a podporovat ostatní.

Hlavou se mi nesl hlas francouzštinářky a v tom momentu mi to došlo a dost podstatně nakoplo k akci. Rozsvítila se žárovka a přesně tohle (bez cenzury) mi jelo hlavou:

„Přece mi nějaká „stará bréca“, která zřejmě nemá ráda mladé lidi, nemůže zbořit moje vlastní přesvědčení, názory a sebrat mi moji vášeň a štěstí. Já přece vím, že jsem chytrá, mám hodnotu a schopnosti, kterými mohu lidem pomoci, mohu jim toho tolik předat a ukázat, že jazyky jsou zábavné a snadno naučitelné.

Vždyť se jim věnuji tolik let… Tolik let jsem jezdila do ciziny, mluvila s rodilými mluvčími, sháněla si zahraniční přátele, zjišťovala, jak se vlastně učí jazyk a jak se ho já sama mohu co nejrychleji naučit…

Znám různé metody, jak na to jednoduše. Vždy jsem kamarády, známé, spolužáky vedla k přirozenému a zábavnému učení. Skrze zážitky si totiž nejvíce zapamatujeme a poznáváme. Umím věci vysvětlit srozumitelně, vtipně a se zaujetím. Umím podpořit kreativitu. V jazycích je budoucnost.”

Přesně tohle jsem si říkala. A v tom momentu mi to seplo. „To je ono!” Nastal určitý shift a viděla jsem úplně jasně. :) Nezapomenutelný zážitek a pocit, který se mi line celým tělem, když si na to i dnes vzpomenu. Uááá. :)

Dnes vnímám, že francouzštinářka jen zacinkala na struny mé vlastní sebehodnoty a pochopení sebe samé, svých darů a schopností, které mohu předávat tomuto světu a dělat z něj krásnějším místem pro život. Dnes jí za to moc děkuji. Nebýt této zkušenosti, kterou mi zprostředkovala, tak by se zřejmě nikdy SOLIS ORTUS nezrodilo.

No a pak už to šlo rychle. Přihlásila jako lektorka do databáze, ve stručnosti vypsala své tehdejší zkušenosti, ať už ze zahraničních stáží, tlumočnictví na různých akcích, mistrovství světa, srazů měst Evropy, průvodcování v jiných jazycích apod. a během chviličky jsem dostala první poptávku. Řekla jsem si teď, nebo nikdy! A vzala jsem ji.

Radost, vděčnost a slzy dojetí

Mým prvním klientem byl Paris, úžasný mladý muž. Nejdříve jsem za ním dojížděla, ale po čase jsem mu navrhla, že můžeme mít lekce na Skype, protože on pořád přes něj „pařil” hry s kamarády. Maminka ho v tom jenom podpořila, takže jsme naše hodiny přesunuly do online prostředí a bylo to super. :)

No a jak čas plynul, získávala jsem čím dál více klientů. Jelikož Skype výuka jazyků byla před 7 lety, v roce 2010/2011, v ČR ještě pole neorané, protože málo kdo to znal a věděl, že jazyky se dají učit online, a tak jsem často lidem musela vysvětlovat, jak to funguje, jak si Skype nainstalovat do počítače a tak. :-)

Můj časový harmonogram byl tak vytížený, že jsem se sotva stihla naobědvat. Učila jsem přes Skype, protože dojíždění pro mě bylo časově nemyslitelné, nehledě na to, že moji klienti byli z Filipín, Francie, Německa, Švýcarska, Austrálie a po celé ČR. Většinou to byli Češi, kteří odešli do ciziny. Ať už pracovat, studovat nebo žít. A potřebovali poznat a naučit se jazyk.

No a k tomu jsem ještě měla školu a navíc se věnovala vizážistice. Přesto, že jsem byla někdy fakt hodně unavená, cítila jsem obrovskou radost, vděčnost za to, co dělám a často jsem i dojetím plakala. :-)

Takto napřímo jsem pět let jela ve dvou podnikáních, ale časem jsem přišla na to, že na dvou židlích se sedět nedá, a tak jsem vizážistiku v srpnu roku 2015 pověsila na hřebík. I dnes mi ale volají klienti, jestli bych je nalíčila a připravila na svatbu, ples apod., ale s těžkým srdcem je odmítám.

„Mojí prioritou jsou jazyky, jazykový NLP koučink, bádání v jazycích, propojování a podporování klientů s lektory a ukazování samoukům, jak jednoduše poznat jakýkoli jazyk.

Zkrátka se naplno a s láskou věnuji všemu, co k mému SOLIS ORTUS patří.“ :)

No a co teď s tou vizážistikou?

Vizážistika a vše kolem krásy mi chybí, tak jsem našla cestu, jak ji s jazyky zábavně propojit. :) Propojování je přeci moje parketa.

Přes cestování a sdílení svých vlastních zkušeností s různými produkty, jež mě prostě baví a mám s nimi obrovské výsledky. A kdo mě zná, tak ví, že já se ráda podělím.

Proto jsem pro vás založila rubriku KRÁSNÁ A FRESH NA CESTÁCH, kterou najdete na mém YouTube kanálu. V rámci této rubriky budu občas tvořit různé návody, sdílet své poznání a třeba budu natáčet i v různých jazycích.

Na to se moc těším a pevně věřím, že i vám bude mé sdílení přínosem.