Prototyp modelky vs. být svá, aneb tohle mě fakt dojalo…

Fotky byly dokonalé – žádná celulitida, žádné vrásky, žádné strie. Byla perfektní. Fotografka Victoria Caroline Haltom, s níž na albu pracovala, odvedla skvělou práci. Muž, který si nepřeje být jmenován, ale nemohl jinak a fotografce napsal dopis:

Milá Victorie,

píšu vám, protože jsem nedávno obdržel k narozeninám album se snímky mé ženy. Jsou to krásné fotky. Když jsem je viděl, mé srdce zaplesalo, vaše práce se mi moc líbí, ale trochu mě konsternuje jedna věc. Ačkoliv dobře vím, že jste postupovala přesně podle jejího přání, na fotkách to není ona. To není má žena.

Jsme spolu od osmnácti let a za tu dobu jsme prožili mnohé. Hodněkrát jsme byli dole, ještě víckrát nahoře a my sami jsme historií našich životů. Jsme nositeli vzpomínek a máme je vepsány do tváří, do našich těl.

Když jste vyretušovala její strie, smazala jste vzpomínky na naše děti. Je to důkaz jejich existence, vzpomínka na to, jak k nám přišly.

Když jste smazala vrásky, smazala jste dvacet let smíchu, radosti i starostí. Když jste dala pryč celulitidu, přestala existovat její láska k zákuskům a všem sladkostem, které všechny ty roky doma mlsáme.

Přesto vám velmi děkuji za tyto krásné snímky, díky nim jsem si uvědomil, jak moc svou ženu miluji a jak moc ji zbožňuji proto, jaká je.

Fotografka Victorie dopis zveřejnila a doplnila k němu své dojmy: „Brečela jsem jako dítě ještě po šesti měsících, kdykoliv jsem ten dopis znovu četla. Je tak skutečný, tak opravdový, tak pravdivý a zároveň tak inspirativní pro nás pro všechny.“

Co na ten příběh říkáte? Já sama za sebe dodám, že mám někdy také touhu se mírně „předělat“ – potřebovala bych pevnější zadek, břicho a paže, abych vypadala jak prototyp modelky, znáte to… Ale pak mě napadne, že bych to nebyla já. A je přece fajn být svá. Taková, jaká jsem. A že se mám vlastně velice ráda i s těmi všemi nedostatky.

Protože co je vlastně dokonalé? Třeba v přírodě? Nic. Dokonalost je extrém, který neexistuje. Stačí se podívat na květinu. Jsem si jistá, že zblízka byste na ní našli nedokonalosti, ale koho zajímají? Důležitý je celek. A každá květina je nádherná. Hledejme na ní spíš to krásné a dechberoucí.

Co se vám líbí na sobě samých a za co si sebe vážíte a líbíte se samy sobě?